Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skanzen Finsterau

2. 12. 2008

Tisíc metrů nad mořem, skrytá za lesy a horami národního parku, těsně u českých hranic, našla minulost svou rezervaci: skanzen Finsterau. Jsou zde shromážděny selské domy, kompletní dvory, vesnická kovárna i zájezdní hostinec. Pod širým nebem zde vzniká vytoužený kus minulosti.

Žádný ráj, žádná idyla! Všední den sedláků a nádeníků byl v Bavorském lese krušný. Volná chvilka, radost a krása byly vzácností a trvaly jen krátkou dobu. Tito lidé viděli rozkvétající růže, pestře utkaný šátek nebo malovanou skříň zcela jinýma očima. Abychom i my viděli jejich očima, jsou všechny věci ve skanzenu Finsterau uspořádány do svých původních souvislostí : je tu vše, malé i velké, nové i spravované, hrubé a krásné. A všechno si uchovalo svou podobu, i stopy času: skvěle vyleštěná dveřní klika, ošlapaný práh, umaštěná rukojeť na pluhu, záplata na dřevorubecké vestě.

Kovárna a hospoda patřily od středověku ke každé vesnici. Některé dny opět zazní kovadlina v kovárně, když starý kovář ková podkovu a hřeby nebo nové kování na vůz či pluh. V "Ehrn", ve starém zájezdním hostinci z Kirchaitnachu, už nesedávají sedláci a vozkové, nýbrž návštěvníci muzea.  

Muzeum bylo otevřeno roku 1980 obnoveným dvorem Kapplovým. Dům a dvůr byl vícekrát přestavován, opravován a rozšiřován. Ale obraz Waldlerova domu zůstal zachován tak, jak vznikl v 17. a 18. století v malých vesničkách a osadách v centrálních oblastech Bavorského lesa. Obytný dům a stáj pro skot jsou umístěny pod jednou plochou, šindelem pokrytou sedlovou střechou. Pečlivě roubený špýchar nese stejnou střechu a stodola je postavena podobně.Sotva sto let existoval Tanzerův dvůr. Les o rozloze přes 9 ha, louky a lesy a jedna nezastavěná parcela v návesní obci Einberg byly vyjmuty roku 1879 pro Michaela Tanzera z majetku velkého dvora jeho bratra. Ale bylo toho málo. Pestrá fasáda a dekor vysoké umělecké hodnoty u komory na spaní nás nemohou mýlit. Pozemky nestačily uživit jeden selský dvůr.Obyvatelé Sachlova dvora v Rumpenstadlu nikdy nevyšli ze starostí. Políčka byla špatná, louky příliš malé a les - ten vlastně vůbec žádný neměli. Proto je starý dřevěný dům postaven tak skromně. Stáj a sklep jsou malé, světnice, kuchyně a komora jsou úzké, nábytek je starý a opotřebovaný.

Nikdy dříve nebyl přemístěn selský dvůr takové velikosti se všemi jeho budovami jako celek do jednoho skanzenu. Dvůr Petzi z Pötzerreutu sestává z velkého obytného špýcharu, vnitřního domu, výminku a pece, maštale pro krávy, stáje pro voly a stodoly. Obytný dům z roku 1704 je nejstarší budovou, stodola z roku 1927 pak nejmladší. K dvoru Petzi patřil les a velká úrodná pole a tím se z něj stala zámožná usedlost. Přesto však je zařízení světnic a komor skromné. Středem každé světnice jsou zděná kuchyňská kamna s pláty.

Skanzen Finsterau žije. Řemeslníci předvádějí svůj um. Svátky a trhy přinášejí hudbu a veselé lidi. Zahrady, pole a louky probouzejí ztracené vzpomínky na dětství, mimořádné výstavy přinášejí pobavení i vzdělání. Ze zájezdních hostinců voní koblihy a káva, jednoduché a syté venkovské speciality.