Jdi na obsah Jdi na menu
 


Benátky (Itálie)

7. 12. 2008

Gondola

Toulat se křivolakými benátskými uličkami, malebnými nábřežními promenádami se zákoutími, plnými květin a zeleně, přecházet po kamenných mostech, opětovat úsměvy gondoliérů, projet se po benátském zálivu, smlouvat s trhovci, obdivovat architekturu paláců, nechat se unést velkolepostí náměstí svatého Marka, to vše přináší turistovi ty nejkrásnější pocity a emoce, kterými se nechá rád unést.

Výjimečná poloha města, jeho historie i architektura z něj učinily perlu Středomoří, jedno z nejromantičtějších míst Evropy, jedno z nejnavštěvovanějších letovisek světa.

Prvními zdejšími obyvateli byli uprchlíci, někdejší Veneti, kteří se na ostrově uprostřed laguny ukrývali před nájezdy Barbarů po rozpadu Římské říše. Ti si usmysleli si, že dobudou Pádskou nížinu stůj co stůj a při svém tažení na Řím plenili města i osady, které jim stály v cestě. A tak se vlastně stalo toto kdysi neútulné, bažinaté místo kolébkou budoucí světové velmoci. A také nejsilnější hospodářské velmoci celé středomořské oblasti, která zbohatla především na obchodu s kořením s Orientem. To bylo v období panování dóžat mezi 7. a 15. stoletím.

Díky koření, tomuto obchodnímu artiklu, který položil základy bohatství Benátek, máme dnes co obdivovat. Z bohatých příjmů dóžata vystavěla pohádkové chrámy a paláce, kostely a rezidence.

Kolem roku 810 začalo na ostrovech vznikat město, v roce 827 bylo v Benátkách založeno biskupství.

První osady byly založeny u dnešního mostu Ponte di Rialto, který je dnes jedním ze čtyř mostů, které spojují oba břehy Canale Grande - Velkého kanálu rozdělujícího historické centrum Benátek. Zřejmě nejstarší stavbou z období, kdy byly Benátky založeny, je katedrála na ostrově Torcello, kostel Santa Fosca z počátku 5. století.

Benátky, v italském originále Venezia, jsou hlavním městem severoitalské oblasti Veneto. Leží na 118 ostrůvcích, mezi domy, paláci a hotely kličkuje 150 kanálů a přes ně se klene 400 mostů a mostků.

V roce 1987 bylo město zařazeno do Seznamu světového a kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

V Benátkách se chodí buď pěšky anebo se jezdí po Canale Grande, který je nejvytíženější dopravní tepnou ve městě. Vozí se po něm všechno – lidé, nábytek, stavební materiál, potraviny… prostě všechno.

Autem se do Benátek dostanete z Mestre přes dálniční most. Nejdál jak to jenom jde, ale dojedete jen k náměstí Piazzale Roma, kde je velké několikapodlažní placené parkoviště. Když přijdete do Benátek vlakem, pak vás hned před budovou čekají lodní taxíky, anebo se zase můžete do města vydat už jenom pěšky.

Náměstí svatého Marka

Všichni míří na náměstí svatého Marka, je to centrum historické části města, doslova meta, které chce každý dosáhnout. A tak se řeka turistů valí benátskými uličkami, tu se jich pár zastaví u rybího stánku, někdy u zeleniny a ovoce, jindy zase v butiku nebo v suvenýrech a u zmrzliny neomylně vedena tabulkami s označením Piazza san Marco.

Náměstí upoutá především svojí rozlohou, atmosférou, kterou jakoby každý chtěl vmáčknout i do svých fotoaparátů a kamer. Je výhodné zajít si nejdříve do zdejšího informačního centra a koupit si podrobnou mapu Benátek. Vzhledem k jejich členitosti se vám bude rozhodně hodit. Zaplatíte za ni asi necelé tři eura. Atmosféru náměstí ještě dokreslují zahrádky restaurací, u mnohých z nich hrají na pódiu v býlích fracích oblečení muzikanti třeba jazz anebo ty nejtklivější romantické melodie.

Pokud byste si chtěli něco na náměstí koupit, pak počítejte s tím, že tady zaplatíte za cokoliv mnohonásobně vyšší částku, než kdekoliv jinde v Benátkách nebo v Itálii vůbec. Ale dopřejte si to pochutnání. Pizzu a špagety, to samozřejmě, ale také italská kávička nemá konkurenci, třeba takové kafé latte, nebo lahodný croasan s úžasnou chutí s nejrůznějšími náplněmi. A samozřejmě nezapomeňte na zmrzlinu, ta je absolutně jedinečná, s neopakovatelnou chutí. Ať si dáte cokoliv, určitě nebude těch peněz litovat, dostanete kvalitu, a s úsměvem případně i s nějakou průpovídkou.

Když zabočíte z náměstí sv. Marka směrem k přístavišti, pak se nutně musíte zastavit u Mostu vzdechů - Ponte degli Sospiri, který vede z Dóžecího paláce do věznice. Přes tento most byli odsouzenci přiváděni k soudu, který velmi často vyřkl velmi nemilosrdný a tvrdý trest.

Zdejší vězení bylo postaveno mezi lety 1563 až 1614. Nejvíce obávané byly mezi vězni, tak zvané olověné komory, což byly malé úzké cely těsně pod olověnou střechou, které se zejména v období horkého léta proměňovaly v rozžhavené pece. Vězení bylo spojeno s Dóžecím palácem, kde sídlily soudy.

Dóžecí palác - Palazzo Ducale, tato rozsáhlá budova jakoby splývala s bazilikou sv. Marka. Palác sloužil od 12. století nejen jako sídlo dóžete, ale také jako vládní sídlo za dob Republiky, dále jako sídlo státních úředníků a soudů.

Dóžecí palác byl původně postaven jako hrad v 9. století a stejně jako bazilika sv. Marka prošel v průběhu dějin několika rekonstrukcemi. Sídlem dóžete se tato stavba stala díky dóžeti jménem Sebestiano Ziani, také Velké a Malé rady a soudu.

V současné době je Dóžecí palác využíván především pro nejrůznější výstavy a je sídlem benátských ekologických společností a architektů.